IKARIKAR http://www.ikar.sk

M.Dočekalová: Inšpirácia a krádež je rozdiel! Celkový počet komentárov: 0
 

Inspirace je sestra tvořivosti, ale pozor!

Nikdy by neměla být drzou zlodějkou!

 

     Jedna z nejlepších věcí, která může autora potkat na jeho začínající spisovatelské dráze, je poctivá autorská skupina. Je to uskupení lidí, které spojuje stejná záliba, a sice psaní literárních textů. Takoví lidé se spolu pravidelně scházejí a vzájemně si předčítají své texty a říkají si na ně své názory. Když skupina funguje tak, jak by měla, tak nikdo s nikým nesoutěží, nikdo si s nikým nekonkuruje, vzájemně se podporují, řeší spolu nejrůznější autorské problémy a sdílejí zkušenosti.

     A co je vůbec ze všeho nejdůležitější, poctivě si říkají názory na texty. Nikomu nejde o to, aby někomu tzv. mazal med kolem pusy ani o to, aby někoho ponižoval. Nikdo si na nikom neuspokojuje své autorské ego a všem je ve skupině dobře. Pokud se stanete členem takové skupiny, je to něco jako výhra v loterii.

 

     Za dobu, co se věnuji práci s autory, vzniklo mezi mými studenty takových skupin hned několik a všechny fungovaly nebo fungují velmi dobře. Číst své texty nahlas kolegům, nejen umožňuje nacházet v nich mnohé chyby, protože hlasité čtení odhalí každou stylistickou nedokonalost nebo třeba nepovedenou přímou řeč, ale v prvé řadě nabízí možnost získat zpětnou vazbu na dílko samotné.
Taková věc je samozřejmě k nezaplacení. Kamarádka, maminka nebo partner vám nikdy neřeknou názor tak objektivně, jako kolegové autoři (pokud vše funguje, jak má). Každému autorovi tedy velmi doporučuji najít si takovou skupinu, ve které mu bude dobře a pravidelně se s kolegy scházet.

     Pravidelnost schůzek má ještě jednu výhodu. Donutí vás pravidelně psát, protože každý musí na setkání přinést nějaký nový text. Některé skupiny to dokonce dělají tak, že si autoři týden před schůzkou texty emailem rozešlou, aby se s nimi všichni mohli doma v klidu seznámit a udělat si k nim eventuelně poznámky. Jsou pak mnohem lépe připravení na diskusi o každém textu. V takové dobře fungující autorské skupině si autoři důvěřují a dodržují etická pravidla. To v prvé řadě znamená, že si vzájemně nekradou nápady. Upřímně, pokud je skupina tzv. zdravá, něco takového nikoho ani nenapadne. Bylo by to porušení základní důvěry, překročení morálky i autorské etiky. Za celých 10 let, co se mezi autory pohybuji, jsem naštěstí nemusela žádný takový problém řešit. Přišlo to až minulý týden.

 

     Jedna skupina přijala do svých řad nového a velmi nezkušeného autora. Byl nadšený, že se může scházet se zkušenějšími kolegy a ihned se stal velmi aktivním členem. Všem textům naslouchal s velikým zájmem. Jaké bylo ale překvapení, když se ukázalo, že začal mnohé nápady kopírovat a používat ve svých vlastních textech. Když se to provalilo a skupina s ním začala tento problém řešit, autor se hájil tím, že se nechal pouze inspirovat, že nic neopisoval. Pravda byla taková, že si ve velmi doslovném znění „vypůjčil“ z textů svých kolegů zcela konkrétní nápady. Rozčílilo mne to tak moc, že jsem se rozhodla tuto záležitost zmínit ve svém dnešním sloupku. Otázka totiž zní:

„Kdy ještě jde o povolenou inspiraci nějakým textem

a kdy jde už o krádež?“

     Bohužel musím konstatovat, že žijeme v té části Evropy, kde zatím stále velmi mnoho lidí nemá žádný respekt k autorským právům. Když si stáhnou nelegálně film na internetu, vypálí CD s písničkami, nebo stáhnou fotky a obrázky, za krádež to nepovažují. Ona to ale krádež je, a to dokonce stejná, jako kterákoliv jiná.

 

     V psaní je to ale složité. Co když někdo vymyslí například nápad, že návštěvník ZOO omylem spadne do klece s gorilami a jedna z goril se do něj okamžitě zamiluje. To je zcela konkrétní nápad, dokonce můžeme už i říct, že je to konkrétní námět. Nevím, jak na Slovensku, ale v Čechách autorské právo připravovali zřejmě lidé, kteří o tomto oboru nevědí vůbec nic, protože do zákona vložili, že autorské právo mimo jiné (jmenována je ještě řada různých dalších věcí) nechrání námět a ten že se prostě autorským právem chránit nedá.

     Kdyby naši páni poslanci věděli, co je to námět a nespletli by si tento pojem s pojmem téma, se kterým to zcela evidentně zaměnili, autoři by měli alespoň nějakou oporu ve chvíli, kdy něco ve formě námětu teprve nabízejí (studiu, vydavatelství, producentovi apod.) Bohužel, nabízet většinu větších děl nejprve formou námětu, je v branži zcela běžné a tak díky špatnému zákonu můžeme říct, že autor podstupuje obrovské riziko už ve chvíli, kdy námět nabízí. Jestliže kdokoliv napíše třeba povídku, knihu nebo filmový scénář o tom, jak návštěvník omylem spadl do klece s gorilami, tak i kdyby vše ostatní v příběhu bylo jinak, jde o zcela evidentní krádež jednoho konkrétního nápadu a je to něco, co se nedělá. V takovém případě nejde o inspiraci, ale o krádež. Inspirací by bylo: „Jéé, to je skvělý nápad psát něco z prostředí ZOO!“

 

      Když autor takto asi ze tří povídek ukradl zcela konkrétní nápady a skupina se to nakonec dozvěděla, byl z toho skutečně pořádný poprask. Letitá důvěra ve skupině se najednou nalomila. Obětaví kolegové s velkou dávkou tolerance a trpělivosti vysvětlili nováčkovi, jaký je rozdíl mezi krádeží konkrétního nápadu a pouhou inspirací.

     Inspirace je většinou tématem a je hodně obecná. Neobsahuje zcela konkrétní návrhy zápletek typu „návštěvník spadne do klece s gorilami“. Nutno podotknout, že tak jako se za krádež považuje využití zápletky, kterou vymyslel jiný autor, je možno ukrást nějakou konkrétní postavu nebo dokonce celý příběh. U celého příběhu si to většina autorů uvědomuje, u postav často ne. Pokud se mi zalíbí postava z povídky mého kolegy, nemohu si ji vzít a použít ji ve vlastní povídce, i kdyby má povídka měla zcela jiný příběh, než ta jeho.

     A pozor, zajímavá věc je, že vymyšlenou postavu v literárním nebo filmovém díle již český autorský zákon chrání. Tedy čistě teoreticky. Milujete například postavu detektiva Colomba? Pokud se detektiv Colombo vyskytne ve Vaší detektivce bez svolení autorů, kteří detektiva Colombo „stvořili“, můžete se velmi snadno a rychle ocitnout u soudu. A je jedno, že se třeba budete hájit tím, že jste to udělali jen pro legraci, že to je vlastně zajímavé, že detektiv Colombo přišel do Vaší povídky jen „na návštěvu“. Bohužel to nejde.

     Pokud chcete něco takového udělat, budete muset autory žádat o svolení postavu použít ve vašem vlastním díle. V případě jmenované autorské skupiny by tedy bývalo bylo na místě, aby se autor zeptal, jestli smí zápletku s návštěvníkem a gorilami použít ve vlastním literárním díle.

 

Inspirace je sestra tvořivosti, ale pozor!

Nikdy by neměla být drzou zlodějkou!


 



Komentáre

Upozornenie správcu

Napíšte text v rámiku do poľa pod ním. V prípade, že nebude správne vyplnený mail_to_by_send

sec



Návštevník

 

Autor

 
Spýtajte sa
 

Literárny stĺpček

 

Užitočné linky

 
 

Autori

 
 

Hodnotenie vydavateľstva

 

 

Projekt

mediálne
podporujú: