IKARIKAR http://www.ikar.sk

Markéta Dočekalová: „Writers write!¨ Celkový počet komentárov: 5
 

Jakkoliv může znít americké rčení, že spisovatelé píší, poněkud směšně, říká vlastně vše potřebné. Spisovatelem se nemůže stát nikdo, kdo nepíše. Že je to jasné? Divili byste se, kolik autorů si myslí, že z nich udělá spisovatele mluvení. Jistě je také potkáváte, říkají totiž všichni totéž: „Píšu knihu.“

Bohužel to říkají již několik let a skutek utek´….

 

Kdybyste zasedli do některé z amerických škol, kde se učí tvůrčí psaní, jedna z prvních věcí, kterou by vám tam řekli, by nebyla nijak převratná: „Musíte psát!“ Je zajímavé, jak obrovský problém autoři s touto zdánlivou samozřejmostí mají. Diví se snad někdo, že musí sportovec trénovat každý den, pokud chce vyhrávat zlato? Touží-li se autor stát dobrým spisovatelem, musí psát denně. Musí to neustále zkoušet, přepisovat, své texty vylepšovat a také je předčítat, a to v prvé řadě nahlas sám sobě a pak také ostatním. Sám sobě proto, že hlasité čtení odhalí každý, i ten nejmenší nedostatek textu a ostatním proto, aby získal zpětnou vazbu, která je pro něj nesmírně důležitá.

 

Kto to s písaním myslí naozaj vážne?

     Již deset let se věnuji výuce tvůrčího psaní a jen pro zajímavost, například v docházkovém tzv. Velkém kurzu tvůrčího psaní, který trvá 8 měsíců, činí přibližně polovina hodin výuku teorie a polovina hodin je věnována čisté praxi, tedy rozboru textů, které kurzisté napsali. Výsledek? Když se přednáší teorie, učebna praská ve švech. Když mají kurzisté přinést úkol, tedy vyhotovený text a zúčastnit se dílen, kde se všechny texty analyzují, dostaví se jich na výuku přibližně třetina z celkového počtu. Je to ta třetina, která to s psaním myslí opravdu vážně. Ti, co se domnívají, že jim bude stačit jen znalost teorie, se hluboce mýlí.

     To je stejné jako v autoškole. Kdyby budoucí řidič neměl žádné jízdy a nikdy nevyjel na silnici, jaký by z něj asi nakonec byl šofér? Všem to každý rok říkám. Všechny na to upozorňuji. A každý rok vím, že vydrží zhruba třetina. Ostatní sice budou chodit, ale nebudou psát. A budou se vymlouvat, nejčastěji, že mají náročné zaměstnání a nemají čas. Neříkám, že to tak nemůže být. Nicméně pokud to se spisovatelstvím myslí vážně, tak si ten čas budou muset najít, nebo od svého snu zkrátka ustoupit. Spisovatel není ten, kdo ve společnosti nadšeně již pátým rokem vypráví, že píše (nebo nedej bože napíše) knihu. Bez psaní to prostě nejde.

 

Naučte sa písať pravidelne!

     Často slyším argument, že psát není možné každý den, protože každý den autor nemá múzu, tedy nápad či chuť tvořit. Že to není činnost, která by se dala dělat na „požádání“ nebo jakkoliv pravidelně. Oni jsou zkrátka schopni psát jen tehdy, když to na ně „zrovna sedne“.

     Přiznávám, že psát pravidelně je těžké. Pro sportovce určitě také není lehké denně trénovat a nejspíš také mají dny, kdy by nejradši leželi na gauči a ani se nehnuli. Většinou se ale musejí přinutit. Často je motivuje termín sportovního klání. Chtějí být v ideální formě na mistrovství nebo třeba na olympiádu.

     Pro autora, který si zatím píše jen do šuplíku, je to v tomto směru složité. Nemá termín, který by ho bičoval nebo motivoval. Když víte, že vydavatelství čeká a chce rukopis vaší knihy dostat v určitém termínu, často vám to pomůže. To ovšem neznamená, že máte pokaždé nápad nebo múzu a že se vám pokaždé chce psát. Musíte, protože máte termín. Při psaní do šuplíku je důležitá osobní disciplina a denně se přinutit napsat alespoň jednu stránku (ideální jsou prý čtyři strany, tvrdí věhlasní autoři jako například Dan Brown). Pokud to autorovi nejde, právě kurz tvůrčího psaní mu může pomoci. Autoři se tam často úplně poprvé setkávají s nutností napsat text do určitého termínu. Poprvé si tedy mohou vyzkoušet, jaké to je, psát s termínem za zády. Pokud by se jim totiž podařilo prosadit ve spisovatelském světě, rozhodně něčemu takovému neujdou. Spisovatel musí být schopen odevzdat vydavateli knihu v dohodnutém termínu, jinak prostě má smůlu a další šanci nedostane.

 

Ako je to teda s tou múzou?

     Budu mluvit z vlastní zkušenosti. Múza těžko přichází, když jí neotevřete vrátka. Celý den jste v práci, pak unaveně a ve stresu skáčete kolem domácnosti a řady dalších věcí. Když přijde myšlenka na psaní, mávnete rukou a řeknete, že není nálada. Co to takhle alespoň zkusit? Místo mávnutí rukou si na chvíli v klidu sedněte. Nalijte si nějaký osvěžující nápoj (tím nemyslím alkohol, každý dle chuti a může to být i sklenka vína), pusťte si příjemnou relaxační nebo meditační hudbu, zavřete oči a chvíli prostě jen nechejte plout myšlenky hlavou. Neřešte problémy, odpočívejte. Toulejte se ve své fantazii. Dovolte si ten luxus odpoutat se od země a přemýšlet si jen tak volně nad tím, co byste třeba mohli napsat, kdyby…

     Stačí vám deset, patnáct minut, abyste zjistili, jestli to dnes půjde, nebo ne. Většinou se totiž uvolníte a chuť ke psaní se nakonec dostaví. I ta múza přijde, protože jste jí otevřeli vrátka. Pak se do toho můžete pustit. Nemusí to být nijak dlouhé, hlavně, že budete psát pravidelně.

 

Písať, aj keď múza nechodí?

     Občas také slýchám námitku: „Když píši ve chvíli, kdy nemám múzu, píši nepovedené texty. K čemu to je?!“ Myslíte, že když sportovec celý den trénuje a nedaří se mu, protože on třeba běžně skáče do dálky 6 metrů a dnes přes pět neskočí, že měl jeho trénink smysl, nebo to bylo k ničemu? Myslíte, že mělo smysl, že hledal, kde je chyba? Jestli se něčím autoři vůbec nejvíce naučí, tak je to děláním chyb. Své kurzisty vždy nabádám, aby dělali pokud možno co nejvíce chyb, protože pro sebe nemohou nic lepšího a cennějšího udělat! Odhalená, pochopená a napravená chyba je pro autora desetkrát cennější, než jedna přečtená učebnice.

     Za měsíc mi startuje již desátý ročník Velkého kurzu tvůrčího psaní. Jsem moc zvědavá, jací autoři se v něm letos sejdou. Bude jich nosit úkoly opět jen třetina? Nejspíš ano. Nesmutním nad tím a víte proč? Protože každý se spisovatelem zkrátka stát nemůže a ono je to dobře. Šanci mají jen ti, kteří pochopí, že spisovatelé skutečně píší….

 

 

 



Komentáre

Ester13.9.2011
 

Neprotirečí))) nikdy nepísali logicky znamená, že nepísali nikdy predtým, ako vydali knihu, nenavštevovali kurzy, nevenovali sa literatúre ani nepublikovali v školských, či iných časopisoch. Jednoducho sa iba prihlásia do lit.súťaže a napíšu knihu, ktorá sa ihneď stane bestsellerom, o tri mesiace ďalšiu a potom ďalšiu...isteže, nie každý bestseller je automaticky kvalitná literatúra a za tri mesiace sa nedá napísať historický román, ale tzv.ľahký žáner, prečo nie? Prečo by nemohol byť ľahký žáner považovaný za kvalitnú literatúru, ak má autor talent?

Bono14.9.2011
 

zajímá mne jméno toho borce, o kterém tu hovoříte:-)

sinclairka (Noria Lime)13.9.2011
 

Dobrý deň, pani Dočekalová, chcem sa spýtať, je cvičenie písania prostredníctvom krížoviek, 8smeroviek a čítanie kníh - pozitívum pri písani knihy, poviedok zo snov a básní? Snažím sa písat vždy keď mám chuť, ale občas chuť nemám, prípadne mám, ale narazím na to že síce v hlave mám nápad, no chýbajú my slová vhodné k vyjadreniu sa, preto lúštim a čítam. Je to dobré cvičenie, alebo mám tak či tak každý deň radšej písať?

ester anaswah12.9.2011
 

Pani Dočekalová máte iste v mnohom pravdu, ale sú aj takí autori, ktorí sa nikdy nevenovali písaniu a už vôbec nechodili na nejaké kurzy, a pritom každý rok vydajú niekoľko bestsellerov, myslíte, že disponujú mimoriadnym talentom, alebo sa iba vedia predať, alebo v čom je tajomstvo ich úspechu?

Markéta Dočekalová12.9.2011
 

Nikdy se nevěnovali psaní a vydají NĚKOLIK bestsellerů KAŽDÝ ROK? Myslím, že ta věta si sama protiřečí. Kdo ty knihy tedy za ně napsal, když se psaní nevěnovali? :-) Pokud vydávají několik úspěšných knih ročně, tak se jistě psaní věnují a věnovali. Musím ale poznamenat, že nevěřím na možnost vydat několik kvalitních knih ročně, to zkrátka není v silách jednoho autora. (Jedna dobrá kniha ročně je víc než dost!) To, že je kniha bestseller, ještě neznamená, že je kvalitní. To je myslím velmi důležité rozlišovat. Kurzy nejsou podmínkou úspěchu, ale například v zahraničí do nich chodí i vělmi úspěšní a již etablovaní autoři, protože chtějí vědět o všech novinkách v narativních postupech. Tak, jako se celý život chodí školit lékaři o nových postupech. Občas se narodí talent, který opravdu o psaní neví nic a píše úžasné a kvalitní knihy. Takových je ale jako šafránu a je to vzácnost. Nicméně i většina hodně talentovaných autorů časem pochopí, že je dobré vědět, co v oboru existuje a mít přehled. A to jim většinou dá právě kurz. Ze všeho nejdůležitější ale nejsou kurzy, ty jsou spíš jen pomocnou rukou pro ty, kteří mají zájem. Důležité je psát a psát. A v tomto směru vám budu oponovat, protože neexistuje autor, který by psal kvalitní knihy a přitom pravidelně nepsal. Bez pravidelného psaní to prostě nejde. Někdo by ty knihy totiž za něj musel napsat... :-)

Upozornenie správcu

Napíšte text v rámiku do poľa pod ním. V prípade, že nebude správne vyplnený mail_to_by_send

sec



Návštevník

 

Autor

 
Spýtajte sa
 

Literárny stĺpček

 

Užitočné linky

 
 

Autori

 
 

Hodnotenie vydavateľstva

 

 

Projekt

mediálne
podporujú: